Jdi na obsah Jdi na menu
 


Profesof Jedlička dodnes zůstává v povědomí veřejnosti díky spojení svého jména se známým pražským zařízením pečujícím o děti a mládež s postižením - Jedličkovým ústavem.
 
ObrazekRudolf Jedlička se narodil 20. února 1869 v Lysé nad Labem. Dodnes zůstává v povědomí veřejnosti díky spojení svého jména se známým pražským zařízením pečujícím o děti a mládež s postižením - Jedličkovým ústavem. Ústav, na jehož založení se prof. Jedlička významně podílel, a který byl na jeho počest také nazván Jedličkovým ústavem, se stal prvním českým ústavem pro tělesně postižené děti. Jedlička byl veden na svou dobu velice moderními myšlenkami, které se uplatňují do dnešní doby: prosazoval možnost odborného léčení spojeného s odbornou výchovou postižených dětí, s cílem pokud možno samostatného a plnohodnotného života každého jedince.

Lékař
Ve svém profesním životě byl Jedlička především vynikajícím lékařem, skvělým chirurgem, rentgenologem a radiologem, který své profesi zčásti obětoval i vlastní zdraví. V roce 1895 úspěšně ukončil studium na lékařské fakultě české univerzity, kde se také roku 1901 stal docentem. Již v roce 1907 mu byla udělena mimořádná profesura a v roce 1921 byl Jedlička jmenován řádným profesorem a prvním přednostou II. chirurgické kliniky Univerzity Karlovy. Tato klinika sídlila v Pražském sanatoriu v Podolí (dnešní Ústav pro péči o matku a dítě), jehož stavbu Jedlička navrhl a z velké části sám financoval.

"Pražské sanatorium" bylo projektováno jako nejmodernější nemocnice té doby. Bylo postaveno pod Jedličkovým vedením za pouhé tři roky podle vzoru St. Mary´s Hospital v Rochesteru (USA).

V medicíně proslul Jedlička především v oboru kostní a břišní chirurgie. Byl vynikající operatér i diagnostik. Mimořádně úspěšné bylo Jedličkovo působení ve vojenské nemocnici v Bělehradě během I. balkánské války. Zde v letech 1912-13 se skupinou českých lékařů operoval 1800 osob, z nichž většinu zachránil.

Krátce po objevu Roentgenových paprsků roku 1895 provedl první operaci na základě rentgenové diagnostiky. Stal se zakladatelem české lékařské rentgenologie a radiologie a byl propagátorem rentgenologie nejen jako diagnostické metody, ale také jako doplňkové léčby zhoubných nádorů. Zaplatil za to exartikulací článků prstů na levé ruce.

Jméno profesora Jedličky bylo vyryto na pomníku obětí rentgenového a radiového záření v Hamburku.

Mecenáš a humanista
Jedlička byl štědrým mecenášem s hluboce lidským přístupem. Ke své práci přistupoval vždy nesmírně obětavě, bez ohledu na vděčnost a osobní popularitu. V případě potřeby operoval zdarma. Kromě financování výstavby Pražského sanatoria zakoupil za vlastní peníze pro chirurgickou kliniku první rentgenový přístroj (cena přístroje přesahovala jeho roční plat). Československému státu daroval radium v hodnotě blížící se půl milionu korun. Jeho konání nikdy nechyběla stálost a důslednost, a především hluboký zájem o sociální problémy. Smyslem jeho práce vždy bylo pomáhat.

Počátky Jedličkova ústavu
Na počátku 20. století byl v Čechách založen "Spolek pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků". Cílem spolku byl vznik instituce, která poskytne postiženým dětem péči, ve které se bude prolínat léčba, výchova, všeobecné vzdělání a odborná praktická příprava na povolání. Ústav, který by toto zabezpečil, měl vzniknout v hlavním městě a měl být bezbariérový. V roce 1911 se předsedou tohoto spolku stal doktor Jedlička a již 1. dubna 1913 ústav zahájil činnost v nádvorním domečku u objektu čp. 13 na Vyšehradě. Časem se ústav rozrostl o další budovy. Finanční náklady vnitřního zařizování ústavu v jeho počátečním stadiu nesl právě Jedlička a také později významně přispíval na jeho provoz. Svou vilu v Novém světě v Harrachově odkázal dětem z Jedličkova ústavu. Nakonec harrachovská vila sloužila předlistopadovému parlamentu a slouží téže instituci polistopadové.

Přestože prof. Jedlička mnohým lidem zachránil život a zbavil je bolesti a utrpení, sám  trpěl chronickou chorobou, které po velkém utrpení na její následky zemřel 26. října 1926 ve své vile v Harrachově. Pro jeho život platí mírou vrchovatou slova, jimiž odpověděl na přání dětí z Jedličkova ústavu, aby dlouho žil:

"Není důležité člověku, aby žil dlouho, ale aby člověk byl uspokojen svým způsobem života a šťasten svým konáním. Je-li v tomto štěstí člověka obsažen i kousek štěstí jiných, pak je život krásný."